Kvilda
I. Záměr
Utvrzujeme se ve svém výběru nové funkce, kterou bychom Ostrovu chtěli dát.
Tendence stavět v blízkém okolí Národní galerii sahá až do 20. let, kdy byla vypsána soutěž na novou budovu na Kampu.
Nový impuls pro poněkud kulturně opomíjený Smíchov.
Pozice v centru, na řece, ose města. Na dohled od dalších institucí.
Kompromis, důležitá stavba se nepřesouvá na okraj zámu, ale pomáhá lépe rozptýlit uměleckou energii.
Vyslyšení akutní potřeby nové budovy Národní galerie.
Rozdrobené nepořádně kurátorované sbírky 19. století, rozdělené do několika paláců. V rámci celků opomíjené.
II. Urbanismus
Chceme dům, který nebude narušovat panorama pražského souostroví.
Na Smíchov se ale obrací plnohodnotná hmota, která doplňuje městský prostor nábřeží.
Dům, který z dětského ostrova udělá skutečně veřejný prostor, lépe jej zpřístupní a zatraktivní pro Smíchovskou stranu.
Kontakt s řekou.
Park.
Dům, který ostrov od města oddělí zdí, ale otevře jej řece.
Dům - prostupná zeď.
III. Koncept
19. století jako neměnná expozice. Nepřitahuje život, jedna návštěva stačí.
Rozsáhlý depozitář, nepřístupná pevnost obsahující nesmírně bohatou utajenou sbírku. Kvalitní spojení obou funkcí umožňuje časté proměňování aktuální expozice v čase. Sbírky i expozice ožívají, vystavovaná díla je možno snadněji konzervovat.
Neutrální a variabilní prostor proměnu aktivně podporuje i v dlouhodobém horizontu.
Veřejný prostor protékající prostupnou arkádovou hmotou domu demokratizuje ostrov. Zpřístupňuje jej všem, i těm, kdo by do galerie nešli.
Ostrov se nikdy a nikomu neuzavírá.
IV. Dispozice
Otevřený parter jak pro ulici, tak pro ostrov.
Ostrov jako park, jemuž náš dům poskytuje piazzettu a zázemí.
Galerie vysoko nad hladinou řeky.
Cesta vzhůru.
Z veřejného prostoru piazzety do patra se vstupem a zázemím pro návštěvníky a pak stoupání expozicí nahoru po rampách schovaných u fasády až do depozitářů.
Ty jsou zpřístupněny a stávají se součástí výstavy.
Tendence stavět v blízkém okolí Národní galerii sahá až do 20. let, kdy byla vypsána soutěž na novou budovu na Kampu.
Nový impuls pro poněkud kulturně opomíjený Smíchov.
Pozice v centru, na řece, ose města. Na dohled od dalších institucí.
Kompromis, důležitá stavba se nepřesouvá na okraj zámu, ale pomáhá lépe rozptýlit uměleckou energii.
Vyslyšení akutní potřeby nové budovy Národní galerie.
Rozdrobené nepořádně kurátorované sbírky 19. století, rozdělené do několika paláců. V rámci celků opomíjené.
II. Urbanismus
Chceme dům, který nebude narušovat panorama pražského souostroví.
Na Smíchov se ale obrací plnohodnotná hmota, která doplňuje městský prostor nábřeží.
Dům, který z dětského ostrova udělá skutečně veřejný prostor, lépe jej zpřístupní a zatraktivní pro Smíchovskou stranu.
Kontakt s řekou.
Park.
Dům, který ostrov od města oddělí zdí, ale otevře jej řece.
Dům - prostupná zeď.
III. Koncept
19. století jako neměnná expozice. Nepřitahuje život, jedna návštěva stačí.
Rozsáhlý depozitář, nepřístupná pevnost obsahující nesmírně bohatou utajenou sbírku. Kvalitní spojení obou funkcí umožňuje časté proměňování aktuální expozice v čase. Sbírky i expozice ožívají, vystavovaná díla je možno snadněji konzervovat.
Neutrální a variabilní prostor proměnu aktivně podporuje i v dlouhodobém horizontu.
Veřejný prostor protékající prostupnou arkádovou hmotou domu demokratizuje ostrov. Zpřístupňuje jej všem, i těm, kdo by do galerie nešli.
Ostrov se nikdy a nikomu neuzavírá.
IV. Dispozice
Otevřený parter jak pro ulici, tak pro ostrov.
Ostrov jako park, jemuž náš dům poskytuje piazzettu a zázemí.
Galerie vysoko nad hladinou řeky.
Cesta vzhůru.
Z veřejného prostoru piazzety do patra se vstupem a zázemím pro návštěvníky a pak stoupání expozicí nahoru po rampách schovaných u fasády až do depozitářů.
Ty jsou zpřístupněny a stávají se součástí výstavy.
---
---
Komentáře
Okomentovat